Vytisknout

 

Každý terapeut ví, že na začátku jakékoliv práce, která nás má léčit, posílit, povzbudit, prostě jakkoliv nám pomoci, je pocit bezpečí. A taky důvěra. Jsou to nejzákladnější naše lidské potřeby. Jsou součástí balíčku naší prvotní lidské výbavy, která nás má udržet při životě. Je spojena se základními instinkty a reakcemi těla a mysli. Patří k nim pud sebezáchovy a taky práce našeho autonomního nervového systému. Při pocitech ohrožení se spouští aktivita jeho sympatické části. V tomto spojení ale není sympatický jako sympatický! Tedy ve smyslu nám milý J, i když obranné systémy těla pro nás určitě nezbytné a potřebné jsou. Naopak ve stresových situacích, kdy sympatikus úřaduje, se moc dobře necítíme. Pocit bezpečí oproti tomu vzniká, když cítíme klid, cítíme se být chráněni, nevnímáme nic, co by nás ohrožovalo. V našem prožívání to ale je dost subjektivní záležitost. Jak to, co nás z tohoto pocitu vykolejí, tak i naše schopnost si pocit bezpečí v sobě udržet.

 

Když nahlédneme pod fyzickou vrstvu života do té energetické, jemnohmotné, odkryjeme, že s tématem bezpečí je spojena první čakra, tedy v tom nejrozšířenějším systému čaker, energetických center našeho těla. Jak jinak! Tam je naše základna ve spojení se zemí i Zemí. Naše kořeny nás s ní drží ve spojení a z něj můžeme čerpat nejen životní sílu, ale taky se tzv. uzemnit. To nám dodává stabilitu a klid.

 

Když jsem sama pro sebe přišla na to, kolik pro nastolení klidu v sobě a jistoty tohle spojení přináší, byla jsem ohromena. Od té doby mám pro sebe takové pořekadlo, že ať se děje, co se děje ve víru okolností kolem mě, vždycky se můžu „posadit na zadek“. To je velká úleva. Už jen si tohle uvědomit. S uzemněním a klidem se pocit bezpečí navozuje lépe. A pak, když to bezpečí cítíme, přichází na řadu důvěra.  Z pevného bodu země si s důvěrou otevíráme v sobě prostor k další cestě, abychom mohli do svého života přijmout to, co nám může pomoci, co nás léčí.  S touto důvěrou si také dovolujeme se začít uvolňovat. A v uvolnění se pak mohou dít „zázraky“. Tím prvním zázrakem může být už jen to, že jsme schopni se na chvíli zastavit a odpočinout si, posbírat síly k dalším krokům.

 

Situace, ve které jsme se teď tak nečekaně ocitli, se velmi dotýká právě pocitu bezpečí a vybízí nás, abychom s tímto tématem v sobě pracovali. Je dobré vědět, že to jde a nejsme ani tady bezbranní. Je potřeba věnovat čas sám sobě a naučit se lépe vnímat spojení s tělem a jeho reakce na naši mysl. To je velmi mocné.