SNAHA O DOKONALOST je vysoce toxická. Nejen pro toho, kdo se o ni snaží, ale většinou i pro jeho okolí. Všichni jsme asi v životě poznali o dokonalost se snažícího člověka, který se stal tyranem nejen pro sebe, ale svou úpornou snahou o dokonalost trýznil i lidi okolo a doslova je tím nejen trápil, ale i trávil své vztahy. Hlavní újmu ale trpí ten, koho se tento sklon týká.

To, že o tom píšu, značí, že o tom i já sama vím své. Když máte numerologicky dány do života hned dvě šestky, nemůže to být jinak … Trénink na tomto poli jsem měla už od dětství. V čase dospívání jsem si, jak to tak bývá, říkala, že „takhle to já dělat nebudu“ … posléze jsem během dospělých let a sebepoznávání s nelibostí začala chápat, jak nevědomě kopíruji tendence mysli a chování, které se mně jako dítěti nelíbily. Postupně se mi dařilo některé mé převzaté a hluboce zakořeněné snažení odbourávat, záměrně některé věci nedělat, sama sebe jsem vedla k tomu dovolit si, nechat věci plynout, nechtít je dělat za každou cenu, vyhovět svým potřebám, abych nepřicházela o drahocennou energii a nedostávala sama sebe do stresu. Pousmívám se s radostí nad tím, že v některých směrech jsem už zvítězila sama nad sebou a z „domácí workoholičky“ se vyvinula žena, která umí být za určitých okolností i velmi laxní a nad věcí. Jenže naše dlouhodobé sklony a tendence se jsou jako mnohé jiné v nás navrstveny a můžeme sloupávat nepotřebné a nesloužící dál a dál. Naučit se nebýt otrokem domácnosti, nesnažit se být hospodyní, kterou zdobí dokonalá domácnost, i když ji to nadmíru vyčerpává, je ale mnohem snazší než u jiných věcí, které pro nás mají nějakou vyšší hodnotu…

K tomu pochopit to a hlavně se proměňovat nestačí znát poučku, že snaha o dokonalost je chiméra, za kterou je zbytečné se hnát. Obecně platná norma pro dokonalost neexistuje. Všichni si ji nastavujeme sami. Za dokonalé můžeme považovat, že vždycky děláme věci tak nejlépe, jak to umíme, v daném okamžiku, podle svých schopností a za daných okolností. Chce to po nás mít k sobě respekt, respekt ke svému tělu a k tomu, jak se cítíme. Aby život nebyl závod ani boj, ale abychom si ho užívali. Abychom nebyli tyranem sobě, abychom k sobě přistupovali s laskavostí. Pak budeme podobně laskaví i k druhým a život bude mnohem příjemnější.