Dnes jsou to přesně tři týdny, kdy v neděli 14. května odešel můj táta. Krátká doba na to, aby se s tím člověk smířil, necítil smutek a bolest. Ale dokonce i krátký čas na to, přijmout tento fakt jako realitu, protože jeho přítomnost a blízkost tak intenzívně a stále cítím.

Poslední dva měsíce jsem žila v jakémsi prolínajícím se časoprostoru. Při snaze vzpomenout si, kde jsem se v které dny nacházela, co dělala a jak po sobě události následovaly, získávám pocit, že mi paměť špatně slouží. Žití se odehrávalo ze dne na den, bez ambicí něco plánovat a přitom s plným prožíváním každého dne a každého okamžiku.

Chtěla bych psát o svém tátovi, ale nejde to. Teď to nejde. Jeden proslov o tom, jak skvělým člověkem byl, jsem už napsala. Musela jsem hned, pro rozloučení s ním nebylo odkladu. Teď ale prožívám fázi vstřebávání všeho, co v uplynulých týdnech proběhlo. 

A proč tedy dnes vůbec píšu? Protože se s vámi chci podělit o pro mě první jedinečnou zkušenost s tím, jak obrovským darem pro všechny zúčastněné může být odcházení někoho blízkého.  Mít možnost být s milovaným člověkem doma a společně až do poslední chvíle. Přes bolest v srdci, kterou zažíváme, je to prožitek úcty, pocty, respektu, pokory a hluboké lásky. Dotek Života a Věčnosti. Toho, že jsme tu spolu byli, jsme a budeme. Ať už to chápeme jakkoliv.

Poslední týdny mi taky potvrdily, jakou sílu má sounáležitost rodiny, z jaké hloubky k nám promlouvají naše kořeny, že krev není voda. Stejně tak mocná je ale i vzájemná provázanost neviditelnými nitkami lásky mezi všemi, kteří se jí otevřou, bez ohledu na to, jak dlouho se známe.

Dostalo se mi velké podpory a soucítění. Od vřelých objetí beze slov, přes posílané krásné obrázky pro povzbuzení a nádherné květiny pro potěchu, dokonce až po nabídku na soukromou canisterapii. Sama sobě teď dávám kromě laskavé péče i čas. A ten den za dnem přináší na úkor smutku čím dál více radosti z toho, jak dobrý náš táta byl, jak dobrý život měl a jaké štěstí bylo mít za tátu právě jeho.

A já celé ty týdny vím, že tohle je nový začátek. Pro mě začátek jiného prožívání života. Je to návrat k Životu.