Přesně si pamatuji na okamžik, kdy jsem před lety na webu objevila stránky Školy pánevního dna, Metodu 3x3 a kurzy Tajemství Renaty Sahani. Tehdy se objevil pocit, vjem, že jeden díl poznání přesně zapadl na místo v mé mysli, které na něj do té doby čekalo. Vjem, kterým mi má intuice vždy hlásí, že jsem pro sebe objevila to pravé.

Od mládí jsem zvyklá otázky zdraví vnímat nejen optikou fyzického těla, ale také přes emoce a psychiku, čemuž se nyní říká psychosomatický přístup. Později se k tomuto pohledu přidala nejen díky józe úroveň energie, ale také otázky spirituality a vědomého žití. Proto mi Metoda 3x3, která se věnuje pánevnímu dnu z více rovin, byla od začátku tak blízká.

S prvními laickými semináři pánevního dna (Tajemství pánevního dna I., II., Bioenergetická cvičení, Gynejóga) přišel krásný čas sebepoznávání tajů mého vlastního pánevního dna. Znalost techniky používání svalů pánevního dna mi pomohla cítit se komfortněji v oblasti kříže (hlavně tzv. SI skloubení) a beder, o kterou potřebuji stále pečovat s ohledem na zvýšenou bederní lordózu, kterou mě příroda obdařila. V kombinaci správné aktivace svalů pánevního dna, prohloubením dechu do oblasti pánve a jógy jsem tak našla ideální propojení péče o spodní část mých zad.

Osobně mě ale metoda obohatila mnohem více než „jen“ na úrovni fyzického zdraví. To, co považuji za ještě cennější, je to, že jsem ke své pánvi získala úplně jiný vztah. Ačkoliv jsem díky józe a jiným naukám byla zvyklá citlivě a pozorně vnímat své tělo, změnil se celkově pocit vnímání mé pánve. Nyní je pro mě místem, kde vnímám plně své bytí tady a teď. Je to místo těla, které mě v propojení přes nohy spojuje se zemí, jež nás ukotvuje v realitě, dodává klid a schopnost zhmotňovat své záměry. Pro mě se pánev stala místem, kde se ve svém těle cítím být skutečně a přítomně Doma. Místem mé stability a vnitřní síly.

Za tyto dary poznání jsem velmi vděčná. Protože pomohly mně samotné, chtěla jsem je šířit dále. Proto jsem nejprve absolvovala dlouhodobý certifikovaný lektorský kurz Školy pánevního dna a později ještě dlouhodobý Akreditovaný lektorský kurz. Těší mě, že již několik let mohu předávat dalším ženám to, co mě samotnou velmi obohatilo, čeho si cením a co považuji za jeden ze základů ženského zdraví. A i zkušenosti mých klientek mě o hodnotě této metody stále přesvědčují.

 

 

Klidně by mi mohli zpívat „Jsi má, levandulová,…“, ale u mě by to bylo spíš růžovolevandulová, … pro tyhle dvě rostliny mám opravdu slabost a teď si jich užívám plnými doušky, nebo spíš plným dechem. Miluju tu nádhernou směsici vůní růží a levandule. První roky pěstování jsem se levandule doslova nemohla nabažit a sklidila každý fialově kvetoucí klásek – jako kytičku na pověšení, do vonných polštářků, na pečení, na dárky,… Teď natrhám už jen pár a o všechno ostatní se štědře podělím s motýly, čmeláky, včelami, vosami,… na terase je nebývale živo a mě baví pozorovat ten přelétavý cvrkot. Někdy to vypadá, že si na naší levanduli dal dostaveníčko hmyz z dalekého širokého okolí. Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě naši hmyzí hosté napadli a uštědřili mi nějaké bodnutí. A to do té voňavé nádhery vkládám nejen ruce, ale bořím i svůj nos. Prostě tu žijeme v symbióze. To ovšem platí jen o lidských členech rodiny. Z naší fenky, jinak nejmírumilovnějšího psa na světě, se v letním čase stává krutý zabiják. Dráždí ji všechno to bzučení a létání kolem a záhony levandule jsou místem, kde si chladí svou žáhu. Občas ji podezřívám z toho, že se stala závislá na včelím a vosím jedu a musí si denně doplňovat svou dávku.

 

 

Vrchol levandulové sezóny každý rok slavím po svém – pečením levandulových sušenek podle provensálského receptu. V kuchyni to voní tak intenzívně, že kdyby levandule obsahovala opiáty, byla bych jistojistě v rauši … no vlastně jsem – ve sladkém levandulovém opojení smyslů :-) 

 

 

 

A tady je recept na tuhle voňavou pochoutku :-)

 

Levandulové sušenky

 Jsou jednoduché, výborné, vhodné i jako dárek na letní party. Levandulové sušenky nejsou přímo vzorem zdravé kuchyně, ale pokud se o ně podělíte jako já s velkou skupinou přátel, pochutnáte si, uděláte radost druhým a na výčitky o kaloriích můžete zapomenout!

 Levandule je spolu s růžemi mou květinovou favoritkou. Mám pro ni opravdu slabost. Stejně tak jako růže je mi sympatická svou vícestrannou užitečností. Poslouží jako vonná dekorace, provoní prádelníky a odradí případné hmyzí vetřelce a olej z ní nás ochrání před nájezdy komárů a jiných obtěžujících tvorů. Levandule je ale na jihu stejně často využívána i v kuchyni. Používá se podobně jako vanilka k provonění cukru, najdeme ji v čokoládě i ovocných kompotech, ale třeba také v sušenkách.

Pro mě jsou levandulové sušenky symbolem léta. Peču je pouze o prázdninách, když je má levandule v té nejlepší „kondici“ a používám ji čerstvou. Variantu se sušenými květy mám také vyzkoušenou a poslouží vám stejně dobře. Pozor je potřeba dát jen na zdroj sušené levandule, aby nebyla nikterak chemicky ošetřena.

 

 2 lžičky sušených levandulových květů nebo 4 lžičky čerstvých, 100g másla, 50g třtinového cukru krupice, 125g hladké pšeničné bio mouky + trocha na pomoučení válu, 1 lžíce bio kukuřičné mouky, 1 lžíce mletých mandlí, 1 + 2 lžičky vody, 1 vejce, 1 žloutek

 Levandulové květy promneme v dlaních tak, aby nám pro pečení zbyla jen kvítka bez stonků. Máslo a cukr vložíme do mísy a rozmixujeme do nadýchané směsi. Přidáme k ní prosátou pšeničnou i kukuřičnou mouku, mleté mandle, levandulové květy, 1 lžičku vody a celé vejce. Vše zpracujeme v kompaktní těsto. V případě, že by těsto stále lepilo, přidáme trochu mouky. Těsto poprášíme moukou, zabalíme do potravinářské fólie a dáme vychladit do ledničky nejméně na hodinu.

Troubu si předehřejeme na 180°C, plech vyložíme pečícím papírem. Z těsta na pomoučeném vále rozválíme placku. Je lépe tak jako u jiného vykrajovaného cukroví, aby byla ne příliš tenká, aby se při pečení sušenky příliš nepálily a byly chutnější. Z placky vykrajujeme kolečka, kytičky či jiné tvary a klademe je na plech.

V hrnečku si ušleháme žloutek se dvěma lžičkami vody a touto směsí potřeme sušenky na plechu. Pečeme cca 12 minut, až povrch sušenek mírně zezlátne.

Sušenky necháme na plechu vychladnout a pak je uložíme do dobře uzavíratelné nádoby.

 

Užijte si je všemi smysly!